[EN/CZ] ‘In case the last thing you ever see is a treetop’ by Vladimír Kokolia at FUTURA
![[EN/CZ] ‘In case the last thing you ever see is a treetop’ by Vladimír Kokolia at FUTURA](https://blokmagazine.com/wp-content/uploads/2020/12/40-1200x800.jpeg)
[EN]
Text: Lukas Hofmann
On the ground floor of FUTURA, Vladimír Kokolia presents over 240 works selected by the exhibition’s curator. They are mainly graphic works but are also drawings, paintings, pastels and stereoscopic videos. An authored brochure is also featured, which not only explains how to perceive treetops but how to generally grasp the world around us using painterly optics of inner coherence and the philosophy of looking itself.
The first meeting in Vladimír’s house in Knínice lasted about eight hours. We decided that we would attempt to conceive a dictionary of his thinking. As a man who created a virtual encyclopedia of his beliefs and truths, Kokopedia, it seemed obvious that he would be able to share some organised in the form of an exhibition – in short, I wanted to preach his personal ideology and ontology. Our conversation was long. When you talk to Vladimir, you hardly ever receive the simple “yes” and “no”, each sentence and formulation zigzags and rotates in a vortex, connecting previously “non-communicating vessels”, which in my head leads to entropy rather than order. It is almost impossible to intellectually process the cohesive whole of what he communicates.
VK: I have a “mission” – I have had it for a very long time. I was probably your age when I first saw a large collection of art – I found out that “they all lied to us” – for some reason, our teachers didn’t tell us why the founders of modernism, but possibly also Baroque and Renaissance classics all worked with some Consciousness, that is now fatally forgotten or shrunken – it is not even known anymore that it even existed, so we don’t even miss it. Instead, everything is perceived aesthetically or politically (everyone understands it) – which are important modes, I take them seriously – but they take from the image only what comes out of it – so the need to enter the image is forgotten – not even the author really needs to enter anymore.
The “mission to enter the painting” occupied de facto his entire house- the library hosts not only books but myriad drawers full of works and drifts of graphics, the vast attic is occupied by dusty paintings, some of which are almost becoming geology. Vladimír holds the key to decoding the mess, though, and rightly treats the works with anxiety worthy of crown jewels. On the second visit, I forced him to SHOW ME THINGS. It was reminiscent of a video game, where the character waits to be tickled at the right spot just to lead us to our goal without hesitation. Works began to flow onto me – ink drawings on handmade paper, technically inventive graphic work, unfixed dust pastels sensitive to shock. At FUTURA, we started building partitions to bridge the architecture, create “chambers“, give direction to the passage, and group the works according to intuition and space requirements.
The first room is the last one we set up. In it, graphic works and paintings, mainly from the 1980s, struggle for our attention. LP covers next to cubist fly-throughs, the adjoining phantasmagoria of the eaters and a jester on a chain. Basically a buffet, a banquet, a delicatessen. The other rooms look calmer – four dry pastels, like the book “Magic Eye“, give us the opportunity to look through and perceive treetops at different depths. The huge wall, full from tip to tip. A large cycle of ninety ink drawings on handmade paper on it depicts human figures wrapped in sacks, tied under rails, lost in the vortex, restricted in movement, nailed to the cross. Elsewhere, we get a glimpse into the treetops again, watching “leaf by leaf“. Three series of almost mythological graphics, with similarly fatal themes as in the drawings, extending over the corner of a room. The belly button painting. Stereoscopic people in the dimension of time. A range of subtle drawings that surround us from all sides and come together in an endless circle.
[CZ]
Text: Lukas Hofmann
Vladimír Kokolia v přízemním patře FUTURA představuje přes 240 děl vybraných kurátorem výstavy, a to především grafické práce, ale i kresby, malby, pastely, stereoskopická videa a autorskou brožuru. Ta vysvětluje, jak nazírat koruny stromů, a obecně jak vnímat svět kolem malířskou optikou vnitřních sounáležitostí a filosofií pohledu samotného.
První setkání ve Vladimírově domě v Knínicích trvalo asi osm hodin. Určili jsme si, že se budeme zabírat tvorbou slovníku jeho myšlění. Jako člověk, který vytvořil virtuální encyklopedii svých přesvědčení a pravd, Kokopedii, se zdálo nasnadě, že by byl schopen některé organizovaně sdílet ve formě výstavy – zkrátka jsem chtěl kázat jeho osobní ideologii a ontologii. Náš rozhovor byl dlouhý. Když hovoříte s Vladimírem, sotva kdy se vám dostane odpovědi “ano” a “ne”, každá věta a souvětí kličkuje a rotuje ve víru, propojujíce dříve nespojené nádoby, ale nakonec vede v mojí hlavě spíš k entropii, než k pořádku. Skoro není možné intelektuálně zpracovat celistvost toho, co sděluje.
V.K.: Já mám „misi“ – už hodně dlouho. Asi přesně v tvém věku jsem poprvé viděl velkou sbírku umění – zjistil jsem, že „všichni nám lhali“ – naši učitelé nám bůhvíproč neřekli, že třeba zakladatelé modernismu, ale i všichni možní barokní, renesanční klasici to všichni dělali s nějakým Vědomím, které je fatálně zapomenuté nebo zmršené – teď už se ani neví, že to vůbec existovalo, tudíž nám to ani neschází. Místo toho se vše vnímá esteticky nebo politicky (tomu každý rozumí) – což jsou důležité módy, beru je vážně – ale ony si berou z obrazu jen to, co z něj vychází – takže se zapomene potřeba do obrazu vcházet – dokonce ani autor do něj pak nemusí doopravdy vcházet.
„Mise vcházet do obrazu“ obsadila de facto celý jeho dům – knihovna hostí nejen knihy, ale myriády šuplíků plných děl a závěje grafik, rozlehlá půda je obsazena zaprášenými malbami, z nichž se některé skoro stávají geologií. Klíč k dekódování nepořádku ale Vladimír drží, a právoplatně zachází s díly s úzkostlivostí hodnou korunovačních klenotů. Při druhé návštěvě jsem jej donutil, aby mi UKÁZAL VĚCI. To se událo jako ve videohře, kde postava čeká, až ji správně pošimráme, aby nás bez okolků zavedla na správně místo. Začala na mě vytékat díla – kresby tuší na ručním papíře, technicky vynalézavé grafiky, nefixované prachové pastely citlivé na otřesy. Ve FUTURA jsme začali stavět příčky, abychom architekturu překlenuli, vytvořili „pokojíčky”, dali průchodu směr, a díla seskupili podle intuice a prostorových požadavků.
První místnost je poslední, kterou jsme ustanovili. Zápasí v ní o pozornost grafiky a malby především z 80. let, covery LPček vedle obrazů kubismu průletu mouchy, sousedící fantasmagorii Jedlíků a Kašpárka na řetezu. Prostě takový bufet, raut, lahůdkárna. Ostatní místnosti působí klidněji – čtyři suché pastely nám, podobně jako knížka „Magic Eye“, poskytují možnost prohlédnout skrz, a uvidět koruny stromů v různých hloubkách. Obrovská stěna, plná od cípu k cípu Velkým cyklem devadesáti kreseb tuší na ručním papíru, zobrazuje lidské postavy, zabalené do pytlů, svázané pod kolejemi, ztracené ve víru, vzájemně se omezující v pohybu, přibité na kříži. Jinde se nám dostává pohledu do korun stromů, které nahlížíme „list po listu“. Tři řady takřka mytologických grafik, s podobně fatálními náměty jako v kresbách, přesahující přes roh místnosti. Malba „pupíku“. Stereoskopičtí lidé v rozměru času. Pásmo subtilních kreseb, co nás obklopí ze všech stran a semknou se v nekonečném kruhu.
Imprint
| Artist | Vladimír Kokolia |
| Exhibition | In case the last thing you ever see is a treetop |
| Place / venue | Center for Contemporary Art FUTURA, Prague, Czechia |
| Dates | 13 November – 13 December 2020 |
| Curated by | Lukas Hofmann |
| Photos | Tomáš Souček |
| Website | futuraprague.com |
| Index | Centre for Contemporary Art FUTURA Lukas Hofmann Vladimír Kokolia |