[EN]
As we levitated in our private micro-worlds during this spring, in the timelessness associated with the uncertainty of that new and unexpected pandemic experience, the physical and social isolation was a shock for us, and to many it might have even replaced the fear of getting infected. The theme of the exhibition is compression and slowing down of the time itself, trapped in private traps of a fragmented society.
For many, the seclusion-like way of life became their rule for an endless number of weeks, during which they sought their new modus operandi. Such implosion and the slowed down viscosity of life time and space was also what our cultural operation tried to consider as an exception, through the fastest acceleration possible to return to normal, after the restriction were minimized… an exception taken from ordinary reality, which will re-join at normal speed again. We expected something like that, too, even though we prepared this exhibition project in initial, standard form still during the strictest isolation.
The theme of the exhibition is compression and slowing down of the time itself, trapped in private traps of a fragmented society. The time has become a kind of divided matter, the setting flexibility of which we often felt as a present eternity not leading to the goal. This could significantly affect not only the theme of the artworks, but also the different qualities of the creative process itself. However, the phenomenon like this has gained a completely new context in recent days – to realize exhibition, probably not allowed face-to-face, frozen behind the glass of galleries or displays, in reality where the seemingly returned timelessness became more of a politically general moment, expectation of a health, social or economic threat. It shifts its meaning from the position of a documentary to a more active role of a current news commentator.
[CZ]
Když jsme v průběhu letošního jara levitovali ve svých soukromých mikrosvětech v bezčasí spojeném s nejistotou z oné nové a nečekané pandemické zkušenosti, byla naše fyzická i sociální izolace šokem, který pro většinu asi nahradil i samotný strach z infekce. Klauzurní způsob života se na nekonečnou řadu týdnů stal pro mnohé jejich řeholí, v rámci níž hledali svůj nový modus operandi. Tato imploze a zpomalená viskozita životního časoprostoru byla také tím, co se po rozvolnění opatření snažil i náš kulturní provoz prostřednictvím co nejrychlejší akcelerace o návrat k normálu pokládat za výjimku, vytknutou z běžné reality, jež po ní zase bude běžným tempem pokračovat. Něco takového jsme asi čekali i my, když jsme ještě v průběhu nejtěžší izolace připravovali tento výstavní projekt v původní podobě.
Tématem výstavy se stalo právě ono zhuštění a zpomalení času uzavřeného v soukromých pastech fragmentalizované společnosti. Stal se jakýmsi rozdělaným těstem, jehož tuhnoucí pružnost jsme leckdy pociťovali jako k cíli nevedoucí věčnost přítomnosti. To mohlo výrazně ovlivnit nejen tématiku děl, ale i odlišné kvality samotného tvůrčího procesu. Tento fenomén ale získal v současných dnech zcela nový kontext. Realizovat výstavu, pravděpodobně osobně nepřístupnou a zmrazenou za skly galerie či displejů, v realitě kde se ono navrátivší se zdánlivé bezčasí stalo spíše obecně politickým momentem, očekáváním hrozby zdravotní, společenské či i ekonomické, posouvá její smysl z pozice dokumentu do aktivnější role komentátora aktuálního dění.
Imprint
Artist | Veronika Čechmánková, Adéla Leinweberová, David Vojtuš |
Exhibition | Everlasting |
Place / venue | Pragovka Gallery, Prague, Czechia |
Dates | 27 October – 26 November 2020 |
Curated by | Viktor Čech |
Photos | Marcel Rozhoň |
Index | Adéla Leinweberová David Vojtuš Pragovka Gallery Veronika Čechmánková Viktor Čech |