[EN/CZ] ‘Hairy Earthtongue, Weeping Toothcrust, Fairy Rings’ at Centre for Contemporary Art FUTURA
![[EN/CZ] ‘Hairy Earthtongue, Weeping Toothcrust, Fairy Rings’ at Centre for Contemporary Art FUTURA](http://blokmagazine.com/wp-content/uploads/2020/07/02.jpg)
[EN]
text by Lukas Hofmann
As spiders weave their webs of decay and renewal, a tumultuous dialogue with a volcano commences. Metallic filaments burst from bricked walls, bulbous sacks buckle under the mass of foraged organic matter, and mushrooms sound their umami symphony. The occult cards were right; arsehole hegemony would one day be overthrown. The garden was now guarded by a sad-looking scarecrow and ivy with a peculiar taste in acid. Butterflies began dancing, drunk with nectar. A hospital for plants was built, overlooking fragrant pillows of greenery as the fungus spored and grew in unexpected shapes.
***
These past few months provided a strong alibi for further socially distancing myself the fuck out of human relationships as I would watch life go by through an open window, observing it through the staked fence. At points, the solution seemed to be to step down, descend, and hide in the basement until the threat dissolves, to conceal the fruiting body and stay a spread-out filament, underground.
So maybe follow me there.
Once on the lower floor, observe Adelaide Ruff‘s anatomies, portraying the biological and chemical concepts of ‘half-life’ and their converse, ‘doubling time.’ They represent growth/becoming and loss/degradation. Like the turning of leaves, weaving a web, or the decay of flesh to bones – in the order of the natural world, a cycle of life/time results in balance. Like past lives still producing an echo, they feel to me as if intensely longing for an eruption, waiting for their climactic scene.
The sentiment of longing finds its echo in the garden, in the hunger for growth. At points sending each other emails titled ‘Fwd: Kakosty,’ other times mixing yoghurt with moss blended in a mixer, applying it with bare hands onto blocks of concrete, for it to become a thick layer of mold of the consistency of vaned feathers – Jitka Tomsová has been spending the past weeks working with our team, trying to revive our courtyard.
The motive was clear: to work with what’s already present, within the authentic context, the thirsty trees and their impermeable shade, the intolerant ivy, within the usual financial constraints. We tried to disarm the arsehole hegemony, and instead create a multi-faceted place of different natural battles, libidinous allure, relentless growth and decomposition, contagion by a mushroom, and various forms of consumption in a system that would partially self-regulate. The geraniums planted under the looming white feet will eventually create fragrant pillows, benefitting from the shade. A meadow is growing next to the glasshouse, deliberately placed to attract bees and different pollinators, Buddleia, a ‘butterfly bush,’ calmly waiting in the corner to spring into action. The ivy will continue to suffocate perhaps whichever neighbour it reaches.
Different human works spill into our greenery from the guts of the building. Garden giant mushroom working alongside the Mycological Twist, forming a shape of an amoeba, is supposed to act as an interspecies meeting symbol. For now, the fungi are slowly decomposing the woodchips they are placed on, and at some unspecified point in the future, they will fruit, following the prepared shape. A terrifying human-sized scarecrow by Václav Girsa looms in front of the newly built terrace.
Paradoxically, one’s wish for a fragment of green life in the comfort of the home causes a palpable ecological burden via transportation. The particular level of stress inflicted on the plants later causes various ‘illnesses’ that may break out once we bring them home. Chlorofyl (Nikol Hoangová and Julie Slaba) attempt to save these ‘visitors’ and propagate them locally. For this reason, they re-fashioned a greenhouse in the garden of FUTURA from second-hand pieces they found in online marketplaces.
We found out that even though it had seemed to us as a barren landscape, there has always been life hiding in the bushes. The two cats, who have been entering the building whenever they fancy, the blackbirds hoping to exterminate every single earthworm, the unceremonial weeds, always finding a way through. Gardening emphasises the process of growth; therefore, it would be a shame not to meet here together again, dear reader, to see just how much the baby plants have grown towards the closing of the exhibition.
***
During a three-day-long eruption of the volcano on the Greek island of Nisyros in 1873, a crater formed and ash and blackish mud were ejected. A saline lake was born. Then in 1888, clay, lapilli, and steam projected out of the earth. In 2018, with a geologist named Helen, we sifted through the scorched soil in its crater, avoiding the few lemon-yellow fumaroles covered in crystalline sulphur. I was helping Helen measure resistance to find out whether there were pockets of water present underneath our feet.
Here, on Nisyros, I first met Václav Girsa, who also took part in the organised artistic symposium. In his Conversation with a Volcano, he brilliantly approaches and scrutinises the same volcano that I momentarily helped analyse using sticks of metal. I suspect I took the profane path, unlike Vaclav, who, in his projected slides, greets the volcanic entity (Ahoj sopko, rozcvička), asks questions that are intimate (are you male or female, does any being live within you), educational (do volcanoes serve as a means of regulation of the temperature of the planet) and existential (will humanity survive the year 2050?), using automatic drawing to inscribe its prophecies.
The Mycological Twist (Eloïse Bonneviot and Anne de Boer) often go foraging, collecting polypores, and other organic material on their way through forests. The three enormous bags on the lower floor, filled with elderflower, nettles, wild rose, linen, thistle, clover, blackberry leaves, ribwort plantain, and maple seeds, were acquired through a similar process here in Prague. Each exhibited edition is a negotiation with the natural environment, as the host institution has to go and forage for edible and medicinal plants in its surroundings governed by the temporary availability of herbal material. Just like Hansel and Gretel, the location cues to find a way back in a dark forest come from noticing the flowering and germination patterns one gets to observe when wandering, forming a mental map of the woods or a park.
Czech forestal culture is admittedly peculiar, as many of us seem to find enjoyment in the unforeseeable hunt for the mushroom’s fruiting body. (You are probably aware, though, that most of the fungus is located underground, in the form of barely visible filaments, that form mycorrhizal relationships with other species at points and are sometimes as large as entire small countries.)
One has to fantasise about the real-world Congress of European Mycologists held in Czechoslovakia in 1960 and what menu they had for lunch. Reportedly it featured 17 (!) dishes, including a solanka, topinky, pierogi, filled pepper, pudding, cutlets, minced meat – all featuring mushrooms. Czechs have traditionally been making hats from polypores, and one gifted composer-mycologist, Václav Hálek, composed the Mycocosmic Symphony. Hálek was a humble, deeply devout Christian, who knelt once to collect a mushroom to find out he had been illuminated and could hear its music. Protruding from the architectural structures by Tomáš Kocka Jusko and Alex Selmeci, a different work by Hálek, Atlas hub, uncovers the songs of the different Boleti genera that “spoke” to him.
The arched constructions of Kocka Jusko and Selmeci have been forming a kind of phantom architecture, as if operating on a grid that a novice 3D graphic designer accidentally moved, inadvertently creating a cross-section of the old edifice, and also a ghost house. Frequently revolving around the concepts of institution-making, the authors, therefore, invoke a parallel FUTURA altogether.
Again we encounter parts of Fumigator glysis from Jakub Hájek and František Hanousek:
Tobacco glyster, breathe, and bleed.
Keep warm and rub till
you succeed.
And spare no pains for
What you do
May one day be repaid
To you
(Houlston, 24 September 1774)
What a choice to find inspiration in a tobacco rectal colonic, am I right? The objects, covered in shellac and reminiscent at times of swiss knives, little dragon boats, telephones, meat grinders, still remind me of many of the decorative items you find in a cabin in the woods. Still carrying within them the omnipresence of the pipes that they have sometimes been remade from, they surge and spring from the walls and soil from various spots of this journey. Being used rectally, the asses in the garden may perhaps make use of them?
[CZ]
text: Lukas Hofmann
Zatímco pavouci splétají svoje sítě rozkladu a obnovy, počíná se bouřlivý dialog se sopkou. Z cihlových zdí tryskají kovové filamenty, bulbózní pytle se prohýbají pod masou sesbírané organické hmoty a houby zvučí svou umami symfonií. Okultní karty tedy nelhaly; hegemonie zadnice byla jednoho dne svržena. Zahradu střeží smutně vyhlížející strašák a břečťan s podivnou chutí po kyselince. Motýli začali tančit, opilí nektarem. Vybudovala se nemocnice pro rostliny s výhledem na voňavé polštáře zeleně, a rozptýlené fungální výtrusy se v zemi rozrostly v nečekaných tvarech.
***
Poslední měsíce mi poskytly silné alibi prohloubit svou společenskou distanci a nadobro se odpojit od lidských vztahů, zatímco jsem otevřeným oknem pozoroval jak proudí život, jako bych stál za tímto plotem. Chvílemi se zdálo, že řešením je povolit, sestoupit a schovat se ve sklepě, dokud se hrozba nerozpustí, jen skrýt své tělo-plodnici a stát se rozprostřeným vláknem v podzemí.
Tak mě tam třeba následuj.
Ve spodním patře se nachází anatomie utvářené Adelaide Ruff parafrázující biologické a chemické procesy poločasu rozpadu a jeho opaku – doby zdvojení, symbolizující růst / zrod a ztrátu / degradaci. Stejně jako při otáčení listů, tkaní pavučiny nebo rozpadu masa a kostí na prach, tyto procesy fungují podle řádu přírodního cyklu života a času. Obě strany tohoto diptychu současně pracují v opozici vůči sobě a vytváří tak momentální rovnováhu. Přijde mi, že stejně jako minulé životy stále vyvolávají nějakou ozvěnu, tak i tyto entity intenzivně touží po erupci a čekají na svou vrcholnou scénu.
Pocit touhy nachází svou ozvěnu v zahradě a v hladu po růstu. Často jsme si s Jitkou Tomsovou zasílali e-maily s názvem „Fwd: Kakosty“, jindy míchali jogurt s mechem rozmixovaným v kuchyňském robotu, abychom ho posléze holýma rukama nanesli na betonové bloky. Zde se později přeměnil v silnou vrstvu plísně s konzistencí prachového peří, a i to byl jeden ze způsobů, jak jsme se pokoušeli oživit náš dvůr
Motiv byl jasný: pracovat s tím, co již existuje, v kontextu vnitrobloku s žíznivými stromy a jejich nepropustným stínem, netolerantním břečťanem, v rámci obvyklých finančních omezení. Pokusili jsme se narušit hegemonii zadnic a místo toho vytvořit systém, který by se částečně samoreguloval. Kakosty zasazené pod hrozivě velkými bílými chodidly za nějaký čas vytvoří aromatické polštáře libující si ve stínu. Vedle skleníku roste louka, která je úmyslně umístěna tak, aby přitahovala včely a různé opylovače. Buddleia, „motýlí keř“, klidně čeká v rohu na vhodnou dobu, aby začala lákat motýly. Břečťan bude i nadále dusit jakýkoli sousední druh.
Z vnitřností budovy se do naší zeleně rozlila různá lidská díla. Límcovka obří, dočasně spolupracující s duem the Mycological Twist, teď tvoří tvar améby a má působit jako symbol mezidruhového dialogu. Houby prozatím pomalu rozkládají štěpky, do nichž jsou umístěny a v budoucnu budou plodit podle vytyčené formy. Před nově postavenou terasou se exhibuje děsivý strašák od Václava Girsy.
Naše touha po kusu zeleného života v pohodlí domova paradoxně způsobuje hmatatelnou ekologickou zátěž kvůli transportu. Stres způsobený rostlinám později zapříčiňuje různé „nemoci“, které se mohou projevit jakmile je přineseme domů. Chlorofyl (Nikol Hoangová a Julie Slaba) se pokouší tyto „návštěvníky“ zachránit a množit je lokálně. Z tohoto důvodu přestavěly skleník v zahradě FUTURA z použitých skleníků, které našly v bazarech.
Zjistili jsme, že i když se nám dvůr zdál být neúrodnou krajinou, v křoví se vždy skrýval život v podobě dvou koček, které vstupují do budovy, kdykoli se jim zlíbí, kosů doufajících, že vyhladí každou jednu žížalu, odolného plevele, který vždy nalezne cestu skrz. Zahradničení zdůrazňuje proces růstu; proto by byla škoda nesetkat se zde znovu, vážená čtenářko, a zkontrolovat, jak moc vyrostly zdejší druhy na konci výstavy.
***
Během třídenní erupce sopky na řeckém ostrově Nisyros v roce 1873 se vytvořil kráter a sesypal se popel a načernalé bahno. Zrodilo se slané jezero. V roce 1888 se ze země vynořila hlína, lapilli a pára. V roce 2018 jsme s geoložkou Helen strávili den prosíváním spálené půdy v jejím kráteru, zatímco jsme se snažili vyhýbat několika citronově žlutým fumarolům pokrytým krystalickou sírou. Pomáhal jsem Helen měřit odpor, abychom zjistili, zda jsou pod našima nohama ukryté podzemní nádrže vody.
Zde, na Nisyru, jsem se poprvé setkal s Václavem Girsou, který se zúčastnil stejného uměleckého sympozia. Ve svém Rozhovoru se sopkou brilantně nazírá na a komunikuje se stejnou sopkou, jíž jsem chvilkově analyzoval pomocí kovových tyčí. Mám podezření, že jsem se vydal dost profánní cestou, narozdíl od Václava, který ve svých promítaných diapozitivech vítá sopečnou entitu (Ahoj sopko, rozcvička), klade otázky intimní (jsi muž nebo žena, žije v tobě něco?), vzdělávací (slouží sopky jako prostředek k regulaci teploty planety?) a existenciální (přežije lidstvo rok 2050?), a pomocí automatického kreslení zaznamenává sopečné proroctví.
The Mycological Twist (Eloïse Bonneviot a Anne de Boer) často chodí do lesa sbírat rostlinstvo, choroše a další organický materiál. Tři obrovské pytle ve spodním patře, naplněné bezem, kopřivami, divokou růží, lípou, bodlákem, jetelem, listy ostružin, jitrocelem a javorovými semeny, byly plněny podobným způsobem zde v Praze. Každá vystavovaná edice je prostředkem vyjednávání s přírodním prostředím, protože hostitelská instituce musí jít a hledat jedlé a léčivé rostliny ve svém okolí, a tak se řídí dočasnou dostupností bylinného materiálu. Stejně jako Jeníček a Mařenka nakonec naleznou svoji cestu zpět z temného lesa, pokud si my povšimneme modelů kvetení a cyklů růstu rostlin, vytváříme si mentální mapu lesa nebo parku.
Česká lesní kultura je vůbec zvláštní, protože je tu překvapivě silně vyvinutá aspirace sběru nepředvídatelných houbových plodnic. (Jak jistě víte, většina houby se nachází v podzemí, ve formě sotva viditelných vláken, které tvoří mykorhizní vztahy s jinými druhy na určitých místech a jsou někdy velké jako malé státy.)
Zbývá už jen toužebně fantazírovat o Kongresu evropských mykologů, který se konal v Československu v roce 1960 a o tom, jaké menu se podávalo na oběd. Údajně se skládalo z 17 (!) jídel, včetně solanky, topinek, pirohů, plněných paprik, pudinků, kotletek, mletého masa – to vše samozřejmě s houbami. Češi také tradičně vyráběli klobouky z chorošů a mimo to, jeden nadaný skladatel a mykolog, Václav Hálek, vytvořil Mykokosmickou symfonii. Hálek byl pokorným, hluboce oddaným křesťanem, který jednou, když poklekl k houbě, aby ji sebral, zjistil, že dokáže vnímat její zvuk. Jiné Hálkovo dílo, Atlas hub, vystupuje z architektonických struktur Tomáše Kocky Jusko a Alex Selmeci, a rozeznívá písně různých druhů hřibů, které k němu „promluvily“.
Klenbové konstrukce Tomáše Kocka Jusko a Alex Selmeci vytvořily jakousi fantomovou architekturu, jako by fungovaly na mřížce, kterou omylem pohl 3D grafik, a neúmyslně zkonstruoval řez touto starou budovou, stejně jako dům obývaný duchy. Autoři často zpracovávají téma instituce-tvornosti, a zde de facto ustanovují zcela paralelní FUTURA.
Znovu se setkáváme s Fumigator glysis Jakuba Hájka a Františka Hanouska:
Tobacco glyster*, breathe, and bleed.
Keep warm and rub till
you succeed.
And spare no pains for
What you do
May one day be repaid
To you
(*tabákový klystýr)
(Houlston, 24. září 1774)
Zajímavá volba, najít inspiraci v tabákovém vykuřování zadnice, ne? Jejich předměty, zakryté šelakem a připomínající časy švýcarských nožů, malé dračí lodě, telefony, mlýnky na maso, podobající se mnoho ozdobným předmětům, které nacházíme často v chatě v lese. Stále v sobě nesou přítomnost vlastnoručně vyrobených dýmek, z jejichž pozůstatků někdy pocházejí, narůstají a vystřelují ze stěn a půdy na různých bodech této cesty. Jestli se fumigator používají rektálně, možná je zadnice v zahradě mohou využít?
Imprint
| Artist | Václav Girsa, Jakub Hájek and František Hanousek, Chlorofyl (Nikol Hoangová and Julie Slaba), Tomáš Kocka Jusko and Alex Selmeci, the Mycological Twist (Eloïse Bonneviot and Anne de Boer), Adelaide Ruff, Jitka Tomsová |
| Exhibition | Hairy Earthtongue, Weeping Toothcrust, Fairy Rings |
| Place / venue | Centre for Contemporary Art FUTURA, Prague |
| Dates | 12 June – 26 July 2020 |
| Curated by | Lukas Hofmann |
| Photos | Tomáš Souček |
| Website | futuraprague.com/en/futura |
| Index | Adelaide Ruff Anne de Boer Centre for Contemporary Art FUTURA Chlorofyl Eloïse Bonneviot František Hanousek Jakub Hájek Jitka Tomsová Julie Slaba Lukas Hofmann Nikol Hoangová the Mycological Twist Tomáš Kocka Jusko Alex Selmeci Václav Girsa |